1986 BRABHAM BT55

      14. květen 1986 - testování Paul Ricard - sbohem Elio

Již koncem loňského roku se objevily v odborných časopisech první zprávy o novém  doslova revolučním voze Brabham, připravovaném pro Ecclestonův tým v anglickém Chessingtonu. Jeho hlavní tvůrce Gordon Murray, považovaný po Colinu Chapmanovi za nejgeniálnějšího konstruktéra novodobých vozů formule 1, nejednou prokázal, že je hoden této pověsti.

Již první pohled na nový vůz prozradí, že Murray vsadil na extrémně nízkou stavbu karoserie. Brabham BT55 je o 230 mm nižší než loňský typ BT54 a vůbec nejnižší vůz v historii F1. Výhody tohoto řešení jsou zřejmé. Zmenšením čelní plochy (údajně o 15%) se sníží odpor vzduchu a snížením těžiště se zlepší jízdní vlastnosti vozu zejména v zatáčkách. Realizace této myšlenky si ovšem vyžádala podstatné změny v celé konstrukci vozu, jež se dotýkají i jezdce. Ten spíše leží než sedí a je posunut více vpřed, takže jsou i více zatížena přední kola, což je výhodné z hlediska směrové stability. Také poloha volantu se změnila, jeho osa je méně skloněna. Z hladkého povrchu karoserie vyčnívá za jezdcem jen bezpečnostní oblouk z titanu, jenž nahradil loňskou konstrukci z uhlíkových vláken. Zadní přítlačná plocha křídla je stejně vysoko jako u loňského modelu, takže se zvýšila její účinnost, neboť ji obtéká proud vzduchu nerušený karoserií.

Nová poháněcí soustava umožnila také lépe zakrýt spodek vozu v zadní části a zvýšit tak přísavný účinek. Nosnou konstrukcí vozu je jednodílný skořepinový trup z plastů vyztužený uhlíkovými a aramidovými vlákny , bez švů a jiných spojů, velmi tuhý v krutu. Vzadu je k němu připojen spolunosný celek motoru s převodovkou. Stavba tak nízkého vozu si ovšem vyžádala i značný zásah do poháněcí soustavy, zejména motoru. Tak jako dosud, pohání i nový Brabham motor BMW, údajně nejvýkonnější agregát startovního pole. Motor však není uložen svisle, ale skloněn o 72 stupňů vlevo, což bylo dosažitelné maximum, dané výfukovým potrubím vedoucím pod motorem k turbodmychadlu na jeho levé straně, jen 80 mm nad zemí. Konstruktér Paul Rosche se ovšem nespokojil s pouhým položením motoru, ale poprvé od roku 1982 jej podstatněji rekonstruoval. Ostatně nebyl to žádný "mladík" , vždyť  jeho blok pochází ze sériového BMW 1500 z roku 1962. Motor má novou skříň rozvodových kol na čelní straně a většina příslušenství je uložena na držáku motoru z lehké slitiny, spojeném s trupem. Přepracovaná mazací soustava má čtyři sací a jedno výtlačné čerpadlo. Nadále zůstal Rosche věrný mechanickému vstřikování paliva Kugelfischer, ovšem elektronicky ovládanému novou soustavou Bosch. V současné době má tentov motor objemu 1499 cm3, přeplňovaný turbodmychadlem Garrett tlakem až 390 kPa výkon asi 660 kW, v tréninku až 770 kW. Rosche ale počítá se snížením výkonu asi o 5%, vynuceným zmenšením objemu palivové nádrže z 220 na 195 litrů. Hmotnost kompletního motoru s veškerým příslušenstvím je 170 kg.

Aby se položený motor vešel do zádi vozu a nezměnila se poloha jeho těžiště vzhledem, k podélné ose souměrnosti, musela být osa klikového hřídele posunuta o 187 mm vpravo. To si ovšem vyžádalo novou konstrukci převodného ústrojí, jež je dílem kalifornského specialisty Petera Weismanna, ten navrhl sedmistupňovou  převodovku uloženou napříč (podobně jako u vozů Ferrari) , takže i přes vyosení celé soustavy jsou hnací hřídele obou kol stejně dlouhé. Poněvadž v tomto uspořádání nepřečnívá převodovka tolik za osu zadních kol, bylo možno prodloužit i kryt spodku vozu.

Vůz absolvoval první funkční zkoušky v druhé polovině ledna 1986 v Donningtonu a od 29.1 do 2.2. testy na okruhu ve španělském Estorilu. Vývoj vozu začal na jaře 1985, tým konstruktérů zhotovil 732 výrobních výkresů a odpracoval 117000 hodin. Celý projekt stál 6,8 milionů liber. Do prvního závodu v Brazílii vyrobil tým BMW Motorsport GmbH 25 nových motorů pro tým Brabham.

     pozn:  Text a fotografie převzaty z časopisu   MOTORISTICKÁ SOUČASNOST 5/1986 .